Odhaduje se, že do roku 2035 vzroste produktivita práce o 11 % až 37 % (Think Tank EP 2020), a to právě díky umělé inteligenci. Využití těchto systémů bude mít v budoucnu velký vliv na život a práci lidí. Dopady mohou být jak pozitivní, tak negativní a týkají se oblastí od zdravotnictví přes podnikání až po tvorbu pracovních míst. Bez ohledu na to, v jakém odvětví budou tyto systémy využívány, je vždy třeba si uvědomit jejich rizika a zacházet s nimi opatrně.
VÝHODY:
V rámci soukromého sektoru může umělá inteligence představovat velký potenciál při vývoji a zavádění nových produktů. Současným cílem podniků je vyrábět a poskytovat služby ekologicky a bez zbytečného znečišťování. Zde se osvědčila cirkulární a ekologická ekonomika a právě při zavádění těchto metod přinášejí tyto systémy velké výhody. Zároveň dokáže optimalizovat prodejní kanály, zlepšit údržbu strojů, zvýšit produkci a kvalitu, zlepšit služby zákazníkům a šetřit energii.
Pro veřejný sektor může být velkým přínosem využití umělé inteligence v oblasti odpadového hospodářství, a to zejména efektivní nakládání s odpady a výroba udržitelných produktů. Odhaduje se, že do roku 2030 pomůže umělá inteligence snížit emise skleníkových plynů o 1,5 % až 4 % (Think Tank EP 2020). Další významnou oblastí je školství a vzdělávání. Již během pandemie koronaviru sloužilo využití digitálních technologií a umělé inteligence jako částečná náhrada prezenční výuky.
Další výhodou může být nahrazení člověka umělou inteligencí v situacích ohrožujících život. Dokonce i v některých profesích, což však na druhou stranu může být vnímáno jako nahrazování lidské práce stroji, a tudíž může vést k úbytku pracovních míst. Mezi relativně ohrožená povolání patří například textaři a copywriteři, grafici, obchodníci, bankéři nebo administrativní pozice na vstupní úrovni (úkoly jako psaní poznámek, korektury, správa tabulek). Postupnou automatizací však můžeme být svědky již nyní, například v automobilkách.
Umělou inteligenci by bylo možné využít i v oblasti demokracie a lidského soužití, například jako nástroj pro provádění voleb, avšak za podmínek maximální bezpečnosti a ochrany všech dat (například s ohledem na zajištění přístupu k pravdivým informacím, zejména v souvislosti s předvolební kampaní). V souvislosti s demokracií a rovným přístupem k jednotlivcům by bylo možné a představitelné využívat systémy s umělou inteligencí právě v personální oblasti, například při přijímacích pohovorech do zaměstnání. Jelikož umělá inteligence pracuje na základě dat, která obdrží a zpracovává, její „analýza“ není založena na subjektivitě, a tedy na dojmech a pocitech, což může být při výběru zaměstnanců v mnoha ohledech užitečné. V každém případě by právě v oblasti personální práce byl lidský pohled na věc stále nezbytný a nebylo by možné spoléhat se výhradně na data vyhodnocená strojem.
RIZIKA:
Navzdory všem výhodám a pozitivům, které umělá inteligence přináší, musíme vždy brát v úvahu i rizika, která s sebou nese. Velkou otázkou je, do jaké míry je její využívání bezpečné. Nedostatečné zavedení těchto systémů může pro společnost či podnik znamenat ztrátu příležitostí nebo konkurenční výhody. Cílem jednotlivých zemí by mělo být právě využití těchto technologií tak, aby co nejvíce prospívalo občanům a posouvalo společnost vpřed. Často se však setkáváme se situací, kdy to pro danou zemi není možné realizovat, což může být způsobeno například nedostatečnými investicemi v této oblasti nebo nedostatkem odborníků. Na druhou stranu i nadměrné zavádění může mít stejně negativní dopady, pokud je zaveden systém, který není dostatečně otestován a jehož fungování není vůbec efektivní. Je nezbytné najít rovnováhu a zavádět umělou inteligenci systematicky a především efektivně.
Další otázkou je odpovědnost za škodu, kterou může umělá inteligence způsobit. Velmi diskutovaným tématem v této oblasti jsou právě autonomní automobily – v případě nehody bude odpovědný člověk, který v autě seděl, ale neřídil (?); automobilka, která auto vyrobila, nebo společnost, která vytvořila program? Nebo pokud programátor využije umělou inteligenci k vytvoření kódu a ten se ukáže jako chybný s katastrofálními následky, kdo v takovém případě ponese odpovědnost? S největší pravděpodobností programátor, avšak nemusí tomu tak být vždy. S rostoucími možnostmi využití bude nezbytné určit i osobu odpovědnou za následky. Tam, kde může chybovat člověk, může chybovat i stroj.
Umělá inteligence je pro společnost a demokracii přínosem, může se však stát i hrozbou. Umělá inteligence staví na datech, kterými ji „krmíme“. Pokud budou vstupní data jakkoli úmyslně či neúmyslně zaujatá vůči určité skupině obyvatel, může to mít vážné dopady na následné výstupy (např. rasistické či xenofobní postoje).
Umělá inteligence může mít – a s velkou pravděpodobností bude mít – velký dopad na zaměstnanost. Podle statistik OECD lze 14 % pracovních míst snadno automatizovat, avšak tato čísla se liší v závislosti na jednotlivých zemích (na Slovensku by to mohlo být více než 30 %). Přestože statistiky naznačují rostoucí nezaměstnanost, očekává se, že zavedení těchto systémů povede také k vytvoření nových pracovních míst.
Bezpečnostní rizika představují další kategorii, na kterou je třeba při zavádění umělé inteligence dbát. Ať už umělá inteligence přichází do přímého kontaktu s lidmi, nebo je implantována do lidského těla, vždy může představovat vážné bezpečnostní riziko, jako je například narušení informační bezpečnosti či kybernetický útok. Využití umělé inteligence ve zbraních nebo pro vojenské účely čelí stejným rizikům, zejména útokům, zneužití účelu a ztrátě kontroly nad jejím používáním.
Navzdory všem rizikům, která umělá inteligence s sebou nese, nelze její pokrok zastavit. Možnosti jejího využití se neustále rozšiřují a její zavádění v soukromém i veřejném sektoru je stále častější. Je důležité využívat její výhody co nejefektivněji a především s ohledem na bezpečnost (dat, informací atd.), zároveň však daná rizika mapovat a analyzovat, hledat řešení pro jejich eliminaci či prevenci a minimalizovat je v co největší možné míře.
ZDROJE:
